Nízké Tatry na sněžnicích 31.01.2008 - 04.02.2008

Plánování akce prováděl Michal, jako vždy pečlivě sepsané a zajištěné. Původně jsme měli být čtyři, ale vzhledem k nemocem a jiným rodinným či pracovním důvodům jsme nakonec jeli jen ve dvou s Michalem.

Na Slovensko jsme jeli oblíbeným nočním vlakem "Cassovia", který nás v půl šesté ráno vyhodil na nádraží v Popradu. Odtud nám jel po hodině autobus do Čertovice (1238 m n. m.), sedla uprostřed Nízkých Tater. Provedli jsme několik úprav výbavy, v 8:30 obuli sněžnice a vyrazili po červené kolmo vzhůru pod vlekem. Nad sjezdovku cesta zmírnila náklon, ještě chvilku vedla lesem a pak přešla ve stoupavou hřebenovku mezi klečí nebo po zcela holém hřebeni. Ač od rána viditelnost nebyla z nejlepších, na Rovienkách (1602 m n. m.), kde jsme byli v 9:40, už byla jen mlha všude okolo. Cestou na Kumstovske sedlo (1548 m n. m.) foukal velmi prudký vítr Později jsme minuli Králičku, kterou už jsme ani neviděli, protože mlha zhoustla tak, že nejen nebylo vidět do údolí, ale ani od tyče k tyči. Celé to bylo dost stoupavé (navíc, když člověk kvůli mlze ani nevidí, jak dlouho ještě bude stoupat, je to otrava) a tak jsem byl rád, když jsme narazili (doslova - viděli jsme ji asi na 20 metrů) na chatku generála M. R. Štefánika.

Dali jsme si tam oběd vyrazili dál - cesta vedla prudkým stoupáním na Ďumbier, takže jsme usoudili, že jdeme špatně, ale ona tam v zimě jiná cesta není, jak jsme se později dověděli. Díky mlze jsme si nebyli jisti, jestli jsme něco nepřehlédli, takže jsme se raději drželi tyčí a zbytků stop ve sněhu. Byl jsem hodně unavený a stoupání nekončilo, batoh tížil a ani jsem nevěděl, jak jsme daleko. I tak se nám kdesi nahoře tyče ztratily a tak jsme si dělali značky do sněhu a hledali další tyče. Nakonec jsme se podle tvaru terénu snažili najít vrcholek Ďumbieru (2043 mnm), což se nám nakonec podařilo, ačkoliv vrcholový kříž byl vidět jen tak na 5 metrů. Usoudili jsme, že vzhledem k značení, času a počasí by mohlo být problematické dojít k dnešnímu cíli (Kamenná chata pod Chopkom) a raději jsme se vrátili na Štefánikovu chatu. Naštěstí měli ještě volno k ubytování, dali jsme si večeři, četli si a hráli "Šestá bere".

V sobotu jsme vstali v 6:30, nasnídali se a stejnou cestou vyšli (7:50) na Ďumbier. Počasí se nezměnilo, ale šli jsme rychleji. Cesta z Ďumbieru (9:00) na Krúpovo sedlo už byla značená lépe, i když i tady jsme občas hledali další tyč metodou vyslání předsunuté hlídky. Ještě problematičtější byl ale namrzlý prudký svah (šli jsme po úbočí), na kterém sněžnice ujížděli. Jednou jsem se svezl asi 15 metrů. V Demänovském sedle (10:00) jsme si dali mini sváču a šli dál až na Chopok. Cestou byl často svah, kde jsme si museli dávat pozor na sklouznutí a nohy jsme měli neustále nakřivo. Foukal vítr, byla mlha a na levé straně batohu, oblečení i čepice se nám dělala námraza. Na hůlkách jsme měli centimetrovou vrstvu námrazy, obal na batoh byl pokryt vrstvou ledu.

V Kamenné chatě pod Chopkom jsme si dali oběd (11:30-12:00) a šli dál. Pod Dereší se Michalovi utrhla část sněžnice a musel ji vyspravit provázkem. Mně se zase zlomil talířek na hůlce, takže v měkkém sněhu spíše překážela. Naštěstí byl většinou sníh vyfoukaný a zmrzlý. Před druhou jsme byli v sedle Poľany a v 16 hodin jsme vylezli na Chabenec. Přes den malinko zřídla mlha, bylo vidět 2-3 tyče před sebe a dokonce místy vykoukl kus úbočí nebo údolí, ale večer zase zhoustla, takže až do sedla Ďurkovej (16:5) jsme šli od tyče k tyči. Odtud jsme se vydali v rojnici kolmo dolů a hledali útulňu pod Chabencom. Našli jsme ji jen díky výškoměru (16:45). Než jsme oprášili sníh a rozvěsili sušit věci, přistála nám na stole polévka a čaj. Chatár byl svéráz, ale v pohodě.

V neděli jsme vstali opět v 6:30 a přivítalo nás krásné počasí - jasno, barevný východ slunce, jiskřící se sníh, bílé kopce a modrá obloha. Po osmé jsme vylezli nahoru na hřeben a fotili a užívali si. Zůstal vítr a zima (stále bylo přibližně -5 °C), ale šlo se veseleji. Bylo to i mnohem snazší, protože jsme si mohli vybírat dobrou cestu a věděli jsme, kam jdeme. Také jsme hojně fotili. V 10 hodin jsme stanuli na Latoborské Hoľe, v 11:15 jsme byli v Sedle pod Skalkou a kolem poledne jsme si dali oběd. Odpoledne se opět snesla mlha a v ní jsme prošli Košiarisko a vylezli na Velkou Chochoľu (1753 mnm, 13:30). Z ní jsme šli dále po hřebeni přes Malou Chochoľu a Prašivou až nad Hiadeľské sedlo. Tam se opět trochu vyčasilo a tak jsme měli hezký sestup hlubokým sněhem do Hiadelského sedla. V sedle se smí tábořit, takže jsme si s klidným svědomím vyhrabali místo na stan, postavili ho a v rámci možností i přikolíkovali.

Noc jsme přečkali v pohodě, trochu se oteplilo a přes noc zima neklesla pod -3 °C. Vstali jsme v 7 hodin, snídani uvařili ve stanu a sbaleno jsme měli v 9 hodin. Na začátek jsme měli velmi prudké stoupání hlubokým sněhem kolmo vzhůru na Kozí chrbát (1330 mnm, 10:00). Na hřebeni byla opět mlha a nebylo vidět od tyče k tyči. Nejčastěji jsme cestu hledali tak, že jsme se každý odchýlil na jednu stranu asi 15 ° od očekávané trasy. Alespoň jeden z nás pak tyč po čase viděl. Takhle jsme přešli Handliarku a Kečku (11:00). Na úbočí Kečky jsme zašli do lesa a začali klesat do Polianky a Donoval (12:30). To už byly vyšlapané nebo dokonce rolbované trasy lesem. V Donovalech jsme si zašli do hotelu Almet na oběd, do sauny, výřivky a bazénu - prostě relax. Autobus nás dovezl do Ružomberoka, kde jsme čekání na vlak vyplnili návštěvou kina - dávali zrovna Gympl (bez dabingu a titulků :-)) - paradoxně jsme na českém filmu byli jediní dva Češi. A nakonec přes noc vlakem do Čech.

Ceny: vlak 1285 Kč; půjčení maček: 128 Kč; Bus Poprad - Čertovice: 97 Sk; Spaní se snídaní na Štefánikově chatě: 234 Sk, polévka: 35-50 Sk; čaj: 25 Sk; jídlo: 100-150 Sk; Nocleh v útulně pod Chabencom: 50 Sk, čaj: 10 Sk, polévka: 20 Sk; Komplet oběd (polévka, pití, těstoviny, becherovka) v Almetu: 300 Sk; Sauna + výřivka + bazén 2h: 350 Sk; Bus Donovaly - Ružomberok: 48 Sk; Lístky kino: 59 Sk. Kurz: 1,29 Sk za Kč. Celkové náklady: 2700 Kč.

Odkaz na externí stránku: http://www.kontakt.cz/harsa/TRV-NT8-NizkeTatrySneznice2008.htm